Jdi na obsah Jdi na menu

Vytvářet útočiště a ani se nehnout (23.6.2008)

5. 7. 2008
Zdravím!

Náš duchovní vývojový proces pokračuje stále kupředu s mnoha nejrůznějšími a různorodými manifestacemi ... a ještě pořád je to chvílemi divoká jízda!

Současná, minulá a průběžná témata, jak by na nás energie mohly působit /v závislosti na tom, kde se právě na své konkrétní cestě nacházíte/:

Pocit „jako v krabici“ a že nemáte, kam jít. Nechce se vám - nebo nejste schopni - se napojit na mnohé ze starého a vnějšího světa. Velký chaos, pohyb a spousta výzev pro naše milované. Touha v nás či našich milých, přestěhovat se do míst, která nás více podpoří. Přestáváme podporovat ostatní a staré energie. Připravenost se nyní pohnout dál a vytvořit něco nového. Pocity únavy s potřebou častějšího spánku a odpočinku. Bolesti v kříži. Pocity paniky. Pociťování zvláštního posunu vpřed a touhy po novém a hotovém prostoru k hnízdění. A snad jen kolem nás pocit víření energie, která se pokouší najít nový domov, ať již zde na Zemi nebo v níže vibrující realitě.

Energie se nyní stupňují a toto vytváří velký pohyb v mnoha oblastech. Slunovrat a úplněk vyústily v příchod nové „kotvy“ .... A toto nové zakotvení výše vibrující energie má co do činění se Zemí jako takovou. Proces vzestupu je opravdu o vzestoupení skrze Zemi... Pak se budeme chtít držet Země a jejích nově vibrujících energií, jak jen to bude možné nejvíce, pokud si chceme zajistit ustálenější a vyrovnanější cestu.

Více podrobností k průběžným tématům, která se nám předkládají dnes i během minulých několika týdnů a měsíců:

Staré a níže vibrující energie rychle odpadávají. Pokud budeme nadále v jejich prostoru, I kdyby jen svou pouhou přítomností, tak posloužíme jen tomu, aby se déle udržely na hladině. To bude zdržovat proces a zpožďovat ho, stejně jako to poslouží tomu, abychom se cítili nepohodlně spolu s těmi, jimž se snažíme pomáhat. Pád až na dno bude pro mnohé tou jedinou cestou nahoru a ven. Což může být velká výzva pro ty, kteří nesou hodně světla, neboť ve světě našeho původu známe jen cestu pomoci, služby, intenzivní péče, podpory a lásky vůči našim bratrům a sestrám. Dívat se na utrpení může být skutečně silnou a nepříjemnou výzvou, ale též tím můžeme ctít a respektovat cestu toho druhého.

Pokud ještě chvilku déle počkáme, aniž bychom se vydali hromadně zachraňovat, oni trpící najdou své vlastní odpovědi uvnitř, naleznou své vlastní napojení na Zdroj místo na nás. Začnou dělat změny, požádají o pomoc a začnou si uvědomovat, že skutečně existuje i jiná cesta. Ti trpící se potřebují dostat tam, kde jsou konečně schopni se pustit. A takové místo je právě tam, kde sídlí ti nesoucí více světla a ti, kteří již postoupili na své cestě daleko.

Zatímco se vyvíjíme po jednotlivých příčkách evolučního žebříku našeho duchovního rozmachu, je životně důležité naslouchat našim starším nebo těm jdoucím napřed, a respektovat je. Dorazit na nové místo jako ztělesnění arogantního postoje zrádné mazanosti, aniž bychom opustili energii ega, povede jen k tomu, že na novém místě budou dveře bezpečně zavřené.

Stav duchovních a vibračních hierarchií se může manifestovat jako náhlé pocity, kdy se nám nechce jít nikam ven mimo náš bezprostřední prostor /vaše duše vás vede k tomu, abyste se nehýbali z místa, protože vaše výše vibrující energie by pozvedávala místa a jednotlivce, kteří potřebují spadnout na dno ... I když při své návštěvě starého světa neděláte vůbec nic ... je to jen vaší výše vibrující přítomnosti/.

Můžete zjistit, že je vám přímo bráněno při jakýchkoliv pokusech o pohyb mimo váš prostor. To také umožňuje ostatním přistoupit k „talíři,“ když vy tam již nejste nebo nejste k dispozici. Jsou nastavovány překážky, které mnohým z nás zabraňují v návratu do starých dimenzí. Nastal čas na zaměření pozornosti na vytváření nového a výše vibrujícího prostoru přesně tam, kde teď jsme.

V dobách minulých byli nositelé světla povzbuzováni ke změnám bydliště nebo se najednou nacházeli v nových geografických oblastech apod., za účelem pozdvižení vibrací a otevření těchto oblastí vyššímu způsobu existence. Teď je to přesně naopak. Musíme trčet na místě, aby níže vibrující oblasti nebyly podpírány a podporovány.

Ano, nyní jsme povzbuzováni, abychom vytvářeli svá vlastní posvátná místa a své vlastní malé místní komunity. Opakované návraty do starého budou sloužit leda tvorbě neúspěchu pro sebe sama, neschopnosti manifestovat a spoustu překážek. Jednoduše teď zpátky nesmíme. A musíme čekat na ostatní šplhající po žebříku, až požádají o pomoc, budou chtít přijmout novou a odlišnou cestu a budou chtít respektovat nové způsoby bytí, které jim budou přístupné, jakmile budou konečně připraveni. Nejdříve musí požádat. Musí chtít. My musíme zůstat tam, kde jsme, dokud nám nezaťukají na dveře.

Ještě nějaké tělesné manifestace z poslední doby:

Bolest v kříži. Tohle se projevilo u mnoha jako důsledek pocitů mála či žádné podpory, dokud ještě sídlili ve starém světě, kde si každý musí vše udělat sám. Finanční starosti a strachy /neboť to staré rychle mizí/, pochybnosti o schopnosti přežít atd., to vše se může projevit v oblasti našeho kříže a často dokonce vyústí v bolest nervu v noze.

Pokud se umíme „pustit“ a důvěřujeme, že už v tom nadále nejsme sami, že sami nejsme zodpovědní za tolik věcí, a že se jednoduše nacházíme uprostřed procesu zabydlování se v novém prostoru s novými způsoby manifestace, vše se může trochu ulehčit. Dokonce si můžete řici, že tuto fyzickou manifestaci nepotřebujete, protože chápete, co se děje - aniž by vám to říkala ona!

Panika, úzkost a strach. Mnohé odchází a staré způsoby a strachy se rychle rozpouští. Když se více a více spojíme s vyššími sférami a věříme, že budeme v pořádku, můžeme tento strach uklidnit. Vždy se budeme moci podržet onoho zlatého zrnka našeho skutečného a opravdového já /nebo našich nadání a talentů/ a samozřejme našeho spojení se Zdrojem. Tyto dvě věci budou v průběhu našeho procesu vzestoupení vždy přítomny. A právě proto je tak životně důležité vědět, kdo jsme a čím zde máme celku přispět.

Pokud naše vnější realita dosud není připravena podporovat naše úplně nové snahy, vždy ještě můžeme pokračovat sami, dokud neuslyšíme ono ťukání na dveře. Můžeme se přestěhovat na místo, které nám vyhovuje. Můžeme stvořit novou cestu, která neexistovala ve starém světě. Můžeme zůstat pozorní vůči všemu pocházejícímu z vyšší vůle a neúčastnit se ničeho „menšího.“ Stres, nesváry, úzkost, zmatek, depresi a marnost můžeme pociťovat tehdy, když se zapleteme se „starým“ a tím, co se k nám nehodí, protože s tím už nejsme ve spojení.

Otočit se zády ke starému, to je teď způsob, jak pokračovat dál. A pokud si to můžeme dovolit, ucítíme v sobě obnovenou sílu a budeme mnohem víc v souladu s lepším prostorem. Potřebujeme věřit, že víme něco víc než masy, že víme víc než ti, kteří jsou stále u moci /ač nejsou/, že nemusíme sledovat nápady a způsoby druhých, a že vše opravdu víme nejlépe. A potřebujeme věřit v sebe.

Ponechání starého za námi může pro nás nyní vytvořit přesně takový prostor. A až budou ostatní připraveni, připojí se k nám. Budou naslouchat a připojí se, protože jinak nemají kam jít. Takže připravovat naše nové prostory a naše výklady, to je přesně to, k čemu jsou mnozí vedeni právě teď.

Tyto energie budou pokračovat v hromadění, zatímco budují hybnou energii. Konečně se stane běžným spojování se s našimi sestrami a bratry, vést osobní rozhovory, milovat a respektovat své sousedy /neboť jsme všichni částí celku/, a zvláště být si vědomi dění okolo nás. Tříštící se svět slouží pouze k podpoře našeho dalšího krůčku na vývojovém žebříčku, a ten se rozvíjí opravdu dokonalým a krásným způsobem.

Přeji vám nebe v srdci, světlo hvězd v srdci a zázraky ve vašem životě v těchto zázračných časech.

Do příště...

KAREN

(z angl.originálu přeložila Lucie K.)